Francouzský beran

Francouzský beran patří k největším plemenům králíků. Původně se jednalo pouze o masné plemeno. Dnes se ještě hojně chová pro maso, ale také často jako domácí mazlíček. Příznivce si získává svým typicky „nabručeným“ výrazem a zavalitým vzhledem.

zdroj: facebook.com

Původ a rozšíření

Francouzský beran pochází, jak už název napovídá, z Francie. Zde vznikl křížením roku 1863. Francouzští chovatelé tehdy zkoušeli vyšlechtit králíka, který bude odolnější proti prašivině. Do Čech se tito králíci dostali kolem roku 1870.

Stavba těla

Francouzský beran patří k velkým plemenům. V dospělosti by měl vážit 6,5 – 7,5 kg. Králík by měl být robustní, zavalitý s masivní hrudí a sotva zřetelným krkem. Specifická je i hlava, krátká a kulatá. Typický klabonos – nos připomínající berana - dodal plemenu jeho jméno.

Uši – poznávací znamení francouzského berana

Francouzského berana poznáte zaručeně podle jeho slechů. Stejně jako u dalších beranů – anglických nebo míšenských – jsou klopené. Vzhledově se ale jednotlivá „klapouchá“ plemena liší právě tvarem uší. Ouška francouzských beranů jsou hladká, směrem dolů se rozšiřují, musí k hlavě přiléhat a v nejširším místě měřit mezi 38 a 45 cm. U kořenů uší se nachází výrazné hrboly – tzv. korunky. Mláďata se rodí s oušky, která se jako u jiných králíků skládají směrem dozadu. Pak se po jednom staví a nakonec klopí. 

Barva a srst

Francouzský beran má hustou srst s pevnou podsadou, krycí srst roste v délce chlupu 3,5 – 4 cm. Berani se vyskytují v různých barevných variantách. Časté a oblíbené je divoké zbarvení. Dále modrošedé, činčilové, železité, ale i jiné běžné barvy. Existují také strakatí francouzští berani.

Povaha a požadavky na chov

Navzdory svému nabručenému vzezření, je francouzský beran králík s pohodovou, milou povahou. Na chov není náročný, mláďata rychle dospívají. Nemá žádné zvláštní požadavky na krmivo ani ustájení. Mláďata rostou poměrně rychle.